Srpen 2013

Daruj krev!

30. srpna 2013 v 8:05 | Helena |  pomozte
Každý z nás potřebuje někdy v životě transfúzi krve, podle statistik dokonce pětkrát. A taky léky, v nichž je lidská krev nenahraditelná.Transfúzní stanice evidují stálé dárce krve, ale těch pořád ubývá, navíc odběry mohou být prováděny u mužů pouze čtyřikrát do roka, u žen třikrát. Kromě krve lze darovat i krevní plazmu, tady není počet odběrů omezený, protože plazma je z krve separována a tekutina s červenými krvinkami se vrací zpět do těla, nedochází tedy k takovému oslabení organismu a ztrátě železa.

Čas od času se objeví náborová akce, odběry pořádané médii, různými institucemi, tu a tam proběhne kolektivní darování krve organizované zaměstnavatelem, ale tyto jednorázové příležitosti nestačí, potřeba jsou především stálí dárci, na jejichž obětavost se mohou zdravotnická zařízení spolehnout a mají možnost je kdykoliv "povolat do služby". Darovat krev je to nejsnazší, co můžete pro své blízké i zcela neznámé lidi udělat, stojí vás to jen chvíli času - a efekt je nezměrný.

Samozřejmě i dárcovství má svá pravidla. Před každým odběrem zájemce vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a proběhne rozbor krve, jde o kontrolu výskytu některých nemocí, žloutenky, AIDS nebo syfilis. Teprve potom můžete krev darovat. Odběry probíhají v příjemném prostředí, transfúzní stanice si dárců váží a vytváří pro ně co nejvstřícnější podmínky, už čekárny jsou vzdušné a vybavené pohodlnými křesly, personál je příjemný a po celou vaši návštěvu se vám věnuje. Před odběrem se posilníte teplým čajem, který vám rozproudí krev (je dobré se pořádně napít i doma před odchodem), vlastní odběr probíhá v polosedě na lehátku, silnější jehlou, aby byl průtok vyšší, což umocňujete ještě rytmickým mačkáním balonku v dlani. To je fajn i proto, že se soustředíte i na něco jiného než na jehlu a hadičku, kterou vaše krev protéká do sběrného váčku. Při jednom odběru přijdete o 450ml krve, což opravdu tělo může postrádat :-) Po odběru je dobré zůstat chvilku sedět, dodatečně se může zamotat hlava nebo přijít nevolnost, i mdloby, hlavně pokud jste před odběrem málo pili nebo se vůbec nenajedli, od toho jsou na místě sestřičky, které se o vás postarají. Dárce má nárok i na malé občerstvení, takže domů už odcházíte zase v plné formě.

Informace o dárcovství krve najdete na webových stránkách jednotlivých zdravotnických zařízení, obecně platí, že pokud jste zdraví, je vám 18 - 60 let a nemáte podváhu (ženy min. 50kg, muži 60kg), můžete se dárcem stát. S sebou potřebujete jen občanský průkaz a při prvním odběru záznam o svém zdravotním stavu od obvodního lékaře. A že se bojíte jehel? Věřte mi, stačí si říct, že to dokážete, že chcete udělat něco prospěšného - a půjde to. Já měla z jehel strach přímo panický, vzpomínám si, jak mě v patnáctu letech dokonce lékařka se sestrou doslova honily po ordinaci kvůli očkování… Když zemřela babička, která krev darovala více než 80x, měla jsem pocit, že by v téhle tradici měl někdo pokračovat a začala jsem krev dávat. Po pár odběrech mi jehly přestaly vadit a dneska už problém nemám vůbec. Jsem držitelkou stříbrné Janského pakety a v dárcovství hodlám pokračovat. Nikdy totiž nevíte, kdy budete krev potřebovat i vy nebo vaši nejbližší …

Problém bezdomovectví

28. srpna 2013 v 14:20 | Helena |  tak mě napadá
V současné době je v České republice 30.000 bezdomovců, 100.000 lidí je bezdomovectvím ohroženo, nejohroženější je věková skupina nad 65 let. Tolik informace, která se před chvílí objevila na Novinkách.cz. Shodou okolností jsem před nějakým časem prostřednictvím Legislativního výboru Zastupitelstva Kraje Vysočina, jehož jsem členkou, připomínkovala koncepci řešení problému bezdomovectví.

Moje nejzásadnější připomínka spočívala v tom, že koncepce, dnes schválená Rusnokovou vládou, řeší bezdomovectví jako následek, ale nikterak se nezabývá jeho příčinami a nesnaží se jim předcházet. Řešit následky a nechat bez povšimnutí důvod, proč k nim došlo, mi připadá jako krátkozraké mrhání úsilím i prostředky, vždyť podle výše uvedených čísel tak sice možná vyřešíme aktuální problém třiceti tisíc občanů, ale mezitím táž kritická situace nastane u trojnásobku dalších osob. Podle mého názoru je jednoznačnou příčinou, proč se tolik lidi ocitá v tíživé životní situaci a dokonce bez střechy nad hlavou, vysoká nezaměstnanost a dosavadní reformy starobních důchodů a souvisejícího penzijního připojištění. Malý, byť nepopulární exkurs do dob nedávno minulých, předsametovorevolučních. Socialismus přinášel jednak právo na práci, ale i odpovídající povinnost pracovat, přičemž obé bylo reálné, garantované a vymahatelné. Příživnictví, tedy vyhýbání se práci bez závažného důvodu, bylo trestným činem a bylo postihováno. Práce přinášela občanům dostačující finanční prostředky nejen na bydlení, ale i na další běžné životní potřeby, navíc vytvářela hodnoty, na nichž stála prosperující ekonomika země - a v neposlední řadě lidé, trávící osm hodin denně v zaměstnání a s odpovídajícím příjmem, neměli čas ani potřebu věnovat se kriminálním aktivitám. Samozřejmě zjednodušeně řečeno. Kdo pracoval, což byli všichni, dostával následně odpovídající "důchod" - a senioři rozhodně nepatřili k sociálně slabým skupinám, vždyť si na stáří poctivě odkládali do státní pokladny a stát jim jejich peníze vracel. Bydlení bylo dostupné, protože byty disponovaly státní instituce, obce i podniky, pravda, ne vždycky byl k dispozici ihned byt požadovaných parametrů, ale bydlení jako takové nepředstavovalo problém, i výše nájmů byla garantovaná státem v přijatelné výši. Problém bezdomovectví prakticky neexistoval.

Za uplynulých dvacet let nejen že zmizely nemalé státní rezervy důchodového systému, ale ti, kteří je vytvářeli, tedy ona dnešní "ohrožená skupina 65 let a výše", jsou nuceni vyžít z částek, které je přivádí na hranici chudoby - a jak již bylo řečeno, připravují nebo je hrozí připravit i o to nejpotřebnější, bydlení. A nemají šanci se bránit. Mladší se dozvídají, že je jejich povinností postarat se o svoji budoucnost sami, pochopitelně nejlépe prostřednictvím druhého pilíře penzijního připojištění. I když podle mého názoru je starost o důstojné stáří zbytečná - stačí ještě párkrát posunout věkovou hranici odchodu do důchodu a na pracoviště nevtíravě umístit prosté dubové rakve …

KSČM jako jeden ze stěžejních bodů svého programu staví stabilitu pracovních míst, zvýšení zaměstnatelnosti pracovních sil, prosazení spravedlivého práva na práci a spravedlivé odměňování za ni, jakož i další opatření ke snížení nezaměstnanosti. Nic nejde vybudovat najednou, ze dne na den, ale jsem přesvědčena, že cesta, kterou KSČM nabízí je správná - a jediná reálná, máme-li žít, nejen přežívat. Vypořádejme se s nezaměstnaností a problém bezdomovectví nebudeme muset řešit, stejně tak i mnohé další.

Díky ...

28. srpna 2013 v 9:18 | Helena |  KSČM
Je super mít kolem sebe lidi, kteří vám věří!

Včera se sešel městský výbor KSČM v Třešti, což je moje mateřská organizace, aby projednal otázky související s předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny. Hodně nesměle jsem nadhodila otázku kampaně - a mí kolegové mě málem rozbrečeli. Připadalo jim naprosto samozřejmé, že mě nejen podpoří mezi našimi členy nebo pomůžou při organizaci mítinku, ale i to, že budou ve svém volném čase po Třešti roznášet volební letáčky, dokonce do všech schránek, což je v šestitisícovém městě slušný zápřah, předseda Mirek Kříž rozveze po regionu plakáty a je ochotný se mnou jezdit i po mítincích. Pomáhali mi vymyslet, jak nejlíp využít možnosti, které máme, čím zaujmout, koho a jak oslovit. Podotýkám, že jsou to většinou důchodci, někteří opravdu v pokročilejším věku … Po zklamání od kamarádky, o kterém jsem už psala, bylo tohle jako balzám na mou dušičku, neumím popsat, jakou radost mi udělali. Vždycky se všichni ochotně zapojovali do mých nápadů, dali mi možnost se realizovat, podpořili mě a nakonec mi poskytli i tuto šanci, o které se mi dřív ani nesnilo. Ať volby dopadnou jakkoliv, už teď mi ukázaly, že mám kolem sebe báječné přátele, kterým na mě záleží a na které se můžu spolehnout. Jen doufám, že jim jejich pomoc budu moci oplatit a udělat taky něco pro Třešť a její obyvatele …

Když už jsme u toho, co takhle sem připsat nějaký ten nápad na kampaň? Těch není nikdy dost, dva měsíce utečou jak nic …

Ny vysvětlenou

28. srpna 2013 v 7:16 | Helena |  ... a další
Samozřejmě, že vím, že "ztráta" se píše se "z", ale design mého blogu vč. animace v záhlaví vytvářela moje téměř již adoptivní dcera Yuki ze Slovenska a na chybku v přepisu jsme přišly, když už bylo pozdě. Takže se omlouvám všem ctiletům jazyka českého a doufám, že toto faux pas bude na mých stránkách výjimkou.

Sobotní Šiškobraní

26. srpna 2013 v 12:43 | Helena |  agility
V sobotu jsem v Třešti moderovala závody agility Šiškobraní 2013. Tedy moderovala … v podstatě jde o takové to čtení, který pes startuje a který se má připravit, ale i tak jsem toho po devíti hodinách měla plné kecky. Nejhorší je se zorientovat ve jménech a přijít na to, jak se které správně čte, no schválně, co třeba "First Munchaga´s", "Knock on Heaven Door Raul" nebo "Canny Crusty Devil of Highland"? Když mám takových jmen několik za sebou, děkuji bohu za takovou "Deboru", "Středu" nebo "Prcka"… Ale jinak jsou samozřejmě závody parádní záležitost, psi jsou v pohybu úžasní a nejhezčí je, jak boj o vítězství prožívají, jak se celým srdcem rvou o každou vteřinu, o každý metr.

Pro ty z vás, komu pojem agility nic neříká - jde o psí parkur, běh přes překážky. Ty se dělí do tří skupin, tzv. skočky, tedy překážky, které se přeskakují, zóny, na které psík vyběhne a zase z nich sbíhá dolů (houpačka, lávka, áčko), a potom ty ostatní, které jsem si pojmenovala "průběhové", protože jimi pes probíhá, typický je slalom nebo tunely. Mimochodem, z pohledu diváka je největší legrace s tunely, hlavně ve chvíli, kdy se chlupáč rozhodne, že ho závodění už nebaví a uvnitř tunelu má klid. Psovod se svého svěřence nejprve pokouší vylákat, ať už sliby nebo pohrůžkami, voňavé dobroty jsou v průběhu soutěže bohužel zakázané. V této fázi se fantazii psovoda meze nekladou, záleží i na povaze jednotlivce. Je ovšem opravdu těžké zůstat u vemlouvavého až úlisného tónu, když se kolem vás dobře baví soupeři i diváci, slabší nátury přechází k výhrůžkám poměrně velmi rychle. Pokud přes veškerou snahu psík setrvává na svých pozicích, přistupujeme k druhému kroku, tzv. vytřepání. K tomuto úkonu jsou třeba dva další dobrovolníci - jeden zvedá pomalu střed tunelu a psovod s druhým "lapačem" hlídají každý jeden konec, aby psa chytli v momentě, kdy se z tunelu vykutálí a než stihne zaběhnout zase zpátky. Tento krok bývá obvykle úspěšný, pouze největší zoufalci dospějí až do posledního stadia, kdy potupně uléhají na břicho a plazí se sami tunelem, vytlačujíce vzpurného psa před sebou.

Ale zpět k pravidlům - soutěží se ve třech velikostních kategoriích, označení je obdobné jako u oblečení - S small, M medium a L large, což je pochopitelné, těžko bychom mohli porovnávat výsledky jorkšírka s labradorem… Podle velikostní kategorie se upravuje výška překážek, ostatní parametry, např. rozestupy tyček u slalomu zůstávají stejné, takže některé překážky větší psi odnáší s sebou, např. tuto sobotu nám ukázkově vybílil parkur temperamentní vlčák Áron. Závodí tým, což je psovod se psem, kdo komu velí už záleží na jejich domluvě. Při běhu se měří čas, body se odečítají za chyby a odmítnutí, diskvalifikace následuje po třech odmítnutích, změně trasy, opuštění nebo znečištění parkuru, má-li pes obojek nebo psovod ňamku a podobně. Moje kamarádka vlastní tibetskou španělku, která byla tak lenivá a zároveň mazaná, že se zásadně u první překážky vyčurala, čímž se diskla a od namáhavého závodění měla pokoj …

Se psy je prostě legrace a psí závody jsou super relax, máte-li ve svém okolí příležitost, rozhodně se zajděte podívat a přesvědčte se sami. My s Ketynkou už taky jen pomáháme s organizací, v Klubu agility Třešť figurujeme jako čestné členky, protože běhání nás sice bavilo a Kety i šlo (tedy až na ty tunely), navzdory tomu, že jako trpasličí špic je malinká, jenže času bylo čím dálo míň a sport bez pravidelného tréninku nemá smysl. Teď se jen díváme, tiše závidíme, případně se ujišťujeme, že tohle bychom zvládly levou zadní taky…

Kde končí člověk

24. srpna 2013 v 20:57 | Helena |  ... a další
Je mi smutno.

Mám tři báječné kamarádky, jsme jedna parta už víc než deset let, jde vlastně o mé bývalé kolegyně, se kterými jsem postupně pracovala, prostě stejná krevní skupina. Držíme pohromadě, nerozdělilo nás ani mé přestěhování na Vysočinu a vzdálenost osmdesáti kilometrů. Nescházíme se často, všechny jsme poměrně vytížené, ale v kontaktu jsme díky mailu a telefonu pořád, vídáme se tak dvakrát, třikrát do roka. Na tyhle fajn holky jsem si zvykla spoléhat, v mém životě jsou jakousi neměnnou konstantou, jistotou, záchranným lanem, když je nejhůř. A vím, že ony mne berou stejně. Společně jsme toho spoustu podnikly, vymyslely jsme nepřeberné množství hloupostí jen tak pro zábavu, není to tak dávno, co jsme se procházely po kolonádě v Luhačovicích s upířími zuby, pořádaly tak utajenou oslavu narozenin jedné z nás, že o ní dotyčná do poslední chvíle opravdu nic netušila, málem všechno pokazila, když odmítla vejít do hospody, kde se akce konala a kam jsem ji pod rafinovanými záminkami lákala a výsledné překvapení málem nepřežila, na mou svatbu se holky dostavily v černých kostýmech italských vdov včetně závojů a klobouků a způsobily tak na malém městě značné pozdvižení ... Konec konců i Růženka byla původně darem pro jednu z téhle party. Není tedy divu, že když jsem začala brát vážně svoji kandidaturu do Poslanecké sněmovny, obeslala jsem právě tahle báječná, vtipná a originální stvoření mailem se žádostí o pomoc a nápady. Na vysvětlenou: kandidatura - fajn, ale kdo mě bude volit a proč, když mě nikdo nezná? Na kampaň je málo času a bylo by sympatické, kdyby mě alespoň zaregistrovali třeba i ve žďárském nebo havlíčkobrodském okrese, kde jméno Vrzalová dosud ani neslyšeli. A kdo jiný by mohl vymyslet, jak toho dosáhnout, než moje kámošky... Proto ten mail, plánovala jsem, že vyrazím do Brna, kde holky bydlí, posedíme nad kávičkou, případně mojitem, pořádně se nachechtáme, zplodíme spoustu ptákovin a mezi nimi prosvitne i ten jeden nebo dva převratné nápady. A potom přišla odpověď od jedné z nich, jedné z nejlepších ženských mého života. "Heli, promiň, ale pro komunisty nic vymyslet nedokážu." Tečka, finito.

A od té chvíle jen přemýšlím, co se vlastně stalo, snažím se to pochopit... Já ji přece neprosila o pomoc straně, o žádnou ideologickou záležitost, jen kamarádka požádala kamarádku o radu se soukromým problémem. Samozřejmě vím, že každá z nás je jiného smýšlení, ale dodneška to nemělo na nic vliv, bylo nám spolu fajn a odlišné politické názory mezi nám žádné bariéry netvořily, vzájemně jsme se respektovaly a měly rády. Znamená to snad, že stanu-li se političkou, přestávám být člověkem? Nejsem to už já? To by bylo hodně smutné, protože co bych mohla přinést ostatním, pokud bych se jako osobnost ztratila? Hledám sama v sobě odpověď a chce se mi křičet - i tenhle článek je formou výkřiku.

Jarči, holky, všichni, kdo tohle budete číst - oddělovat člověka a politika, člověka a jeho přesvědčení, člověka a jeho myšlenky - je absurdní. Připravte kohokoliv o jeho názory, jeho hodnoty, a zbyde vám prázdná skořápka. Co nosíme v hlavě a v srdci z nás dělá to, co jsme a jací jsme. Přátelství jde ruku v ruce s úctou a respektem, je to reakce na celkovou osobnost toho druhého, tak proč by názor, který se nezměnil, pouze byl vysloven hlasitěji než kdy dřív, měl být mezníkem, hranicí, stopkou na společné cestě? Tenhle článek jsem nazvala "Kde končí člověk" a chci jím říct jediné. Člověk nekončí tam, kdy dá najevo své přesvědčení, končí ve chvíli, kdy ho zradí. A protože se bavíme o politice - politik končí, když přestane být člověkem.

Pořád je mi smutno.

Haló noviny, 25. 6. 2013

24. srpna 2013 v 20:07 | Helena |  Média


Program pro budoucnost

24. srpna 2013 v 19:55 | Helena |  Přílohy
* Do této rubriky budu vkládat převzaté texty formou obrázků. Převážně jsou scanovány a ukádány v PDF, proto mi je dcera bude do obrázků předělávat. V případě, že by byl některý z článků nečitelný, doporučuji otevřít na nové stránce samostatně jako obrázek, popřípadě uložit a zvětšit.



Šiškobraní 2013

23. srpna 2013 v 15:58 | Helena |  Pozvánky