Sobotní Šiškobraní

26. srpna 2013 v 12:43 | Helena |  agility
V sobotu jsem v Třešti moderovala závody agility Šiškobraní 2013. Tedy moderovala … v podstatě jde o takové to čtení, který pes startuje a který se má připravit, ale i tak jsem toho po devíti hodinách měla plné kecky. Nejhorší je se zorientovat ve jménech a přijít na to, jak se které správně čte, no schválně, co třeba "First Munchaga´s", "Knock on Heaven Door Raul" nebo "Canny Crusty Devil of Highland"? Když mám takových jmen několik za sebou, děkuji bohu za takovou "Deboru", "Středu" nebo "Prcka"… Ale jinak jsou samozřejmě závody parádní záležitost, psi jsou v pohybu úžasní a nejhezčí je, jak boj o vítězství prožívají, jak se celým srdcem rvou o každou vteřinu, o každý metr.

Pro ty z vás, komu pojem agility nic neříká - jde o psí parkur, běh přes překážky. Ty se dělí do tří skupin, tzv. skočky, tedy překážky, které se přeskakují, zóny, na které psík vyběhne a zase z nich sbíhá dolů (houpačka, lávka, áčko), a potom ty ostatní, které jsem si pojmenovala "průběhové", protože jimi pes probíhá, typický je slalom nebo tunely. Mimochodem, z pohledu diváka je největší legrace s tunely, hlavně ve chvíli, kdy se chlupáč rozhodne, že ho závodění už nebaví a uvnitř tunelu má klid. Psovod se svého svěřence nejprve pokouší vylákat, ať už sliby nebo pohrůžkami, voňavé dobroty jsou v průběhu soutěže bohužel zakázané. V této fázi se fantazii psovoda meze nekladou, záleží i na povaze jednotlivce. Je ovšem opravdu těžké zůstat u vemlouvavého až úlisného tónu, když se kolem vás dobře baví soupeři i diváci, slabší nátury přechází k výhrůžkám poměrně velmi rychle. Pokud přes veškerou snahu psík setrvává na svých pozicích, přistupujeme k druhému kroku, tzv. vytřepání. K tomuto úkonu jsou třeba dva další dobrovolníci - jeden zvedá pomalu střed tunelu a psovod s druhým "lapačem" hlídají každý jeden konec, aby psa chytli v momentě, kdy se z tunelu vykutálí a než stihne zaběhnout zase zpátky. Tento krok bývá obvykle úspěšný, pouze největší zoufalci dospějí až do posledního stadia, kdy potupně uléhají na břicho a plazí se sami tunelem, vytlačujíce vzpurného psa před sebou.

Ale zpět k pravidlům - soutěží se ve třech velikostních kategoriích, označení je obdobné jako u oblečení - S small, M medium a L large, což je pochopitelné, těžko bychom mohli porovnávat výsledky jorkšírka s labradorem… Podle velikostní kategorie se upravuje výška překážek, ostatní parametry, např. rozestupy tyček u slalomu zůstávají stejné, takže některé překážky větší psi odnáší s sebou, např. tuto sobotu nám ukázkově vybílil parkur temperamentní vlčák Áron. Závodí tým, což je psovod se psem, kdo komu velí už záleží na jejich domluvě. Při běhu se měří čas, body se odečítají za chyby a odmítnutí, diskvalifikace následuje po třech odmítnutích, změně trasy, opuštění nebo znečištění parkuru, má-li pes obojek nebo psovod ňamku a podobně. Moje kamarádka vlastní tibetskou španělku, která byla tak lenivá a zároveň mazaná, že se zásadně u první překážky vyčurala, čímž se diskla a od namáhavého závodění měla pokoj …

Se psy je prostě legrace a psí závody jsou super relax, máte-li ve svém okolí příležitost, rozhodně se zajděte podívat a přesvědčte se sami. My s Ketynkou už taky jen pomáháme s organizací, v Klubu agility Třešť figurujeme jako čestné členky, protože běhání nás sice bavilo a Kety i šlo (tedy až na ty tunely), navzdory tomu, že jako trpasličí špic je malinká, jenže času bylo čím dálo míň a sport bez pravidelného tréninku nemá smysl. Teď se jen díváme, tiše závidíme, případně se ujišťujeme, že tohle bychom zvládly levou zadní taky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama