Není vesnice jako vesnice

17. září 2013 v 12:50 | Helena |  pomozte
Život na vesnici. Pro nás nepochopitelný. Nemyslím českou idylku, ale venkov v Indii. Rodiny zde žijí v nepředstavitelné chudobě, za strašlivých hygienických podmínek, v prostředí pro Evropana nejen nepřijatelném, ale za hranicemi chápání. I nejmenší děti se musí podílet na zajišťování obživy rodiny, přinejmenším pasením koz nebo pracemi na políčku, obvykle na úkor školní docházky - navíc školy jsou většinou v takové vzdálenosti, že denní docházka stejně není možná. Běžná je naprostá negramotnost nebo tak minimální znalosti, že budoucnost těchto dětí zůstává opět jen v rodné vesnici, která jim zajistí základní obživu, nemají šanci najít práci jinde. Mnoho rodin navíc zůstává bez živitele, když otec přece jen odejde do dalekého města za prací - a nezřídka v první herně propadne kouzlu automatů, které vidí poprvé v životě, a jako gambler obětuje svůj život, ale taky zcela ztratí zájem o rodinu. Šanci na lepší a hodnotnější život, šanci cokoliv změnit mají pouze děti, které se dostanou do komunitních center, zpravidla řízených církevními organizacemi. Zde mají zajištěny slušné životní podmínky a především získávají vzdělání a s ním naději na dobrou práci, mnozí vstupují do církve jako bohoslovci či novicky. Vzdělání jednoho dítěte tak ovlivní i jeho potomky a celé další generace.

Proto celá řada evropských charitativních organizací podporuje zmiňovaná vzdělávací centra, nejběžnější je tzv. adopce na dálku, na níž se můžete podílet i v České republice. Program provozuje od roku 1993 Arcidiecézní charita Praha, a to nejen pro Indii, ale i některé jiné země, Ugandu, Zambii, Kongo, Thajsko nebo Bělorusko. A jak to funguje? Na internetových stránkách Adopce na dálku si sami zvolíte dítě, jehož vzdělání chcete podpořit, najdete zde fotografie, stručný životopis, informace o rodině. Na účet charity potom odesíláte každoroční stanovenou částku, která konkrétně pro Indii činí 4.900,-Kč, je na vás, jestli jednorázově, ve dvou splátkách nebo měsíčně. Za váš příspěvek má žáček nebo student zajištěno oblečení a školní pomůcky, ale i ostatní náklady - ubytování, stravování a zdravotní péči. Do programu jsou zařazovány děti z nejchudších rodin, které zároveň mají chuť se vzdělávat, nemusíte se tedy obávat "vyhození peněz oknem". Od dítěte dostáváte dvakrát ročně dopis v angličtině, případně obrázky a drobné ručně vyrobené dárečky, jednou za rok potom vysvědčení a fotografii, abyste mohli sledovat, jak prospívá. Děti píšou o svých rodinách, o škole, o plánech do budoucna a vy máte možnost jim odpovídat, povzbuzovat je… Z vlastní zkušenosti (Kyulandai skončil základní školou, Mahesh pokračuje a chce se stát učitelem) musím říct, že se hodně obtížně píše o životě u nás, kulturní rozdíly jsou takové, že řadu výrazů děti vůbec neznají a nechápou, vhodnější jsou jednoduché popisy základních skutečností a událostí. Každý dopis přinese spoustu radosti vám i holčičce nebo chlapci na druhé straně… Pět tisíc korun za rok je částka, kterou může postrádat většina z vás - a svému svěřenci tím dáte šanci na nezávislost a naprostou změnu života, dáte mu perspektivu, jakou by jinak rozhodně neměl. A pokud se náhodou změní vaše finanční situace a nemůžete dál přispívat, stačí tuto skutečnost oznámit Arcidiecézní charitě, váš závazek je čistě dobrovolný.

Více o projektu Adopce na dálku najdete na internetu, doufám, že vás tahle byť stručná informace zaujme a pobídne hledat a číst dál - a třeba se i zapojit a pomoci změnit budoucnost dítěte, které jinak čeká jen "život na vesnici"…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama