Vraťme lidem důvěru v právo!

3. září 2013 v 14:03 | Helena |  právo a my
V roce 1985 vyšlo ve Sbírce zákonů 141 aktů, v roce 1989 - 190, převratný rok 1990 přinesl neuvěřitelný nárůst na 602 norem, a od té doby je ročně schvalováno a vyhlašováno okolo pěti set zákonů, vyhlášek, nařízení atd. Ke změně došlo nejen v množství, ale i v samotném legislativním procesu, kdy místo dřívějších konkrétních předpisů, které měly jednoznačný smysl a účel, jsou k těmto nově připojovány tzv. přílepky, které většinou s vlastním předpisem vůbec nesouvisí a obvykle jsou výsledkem dohod "něco za něco", nebo jsou jimi řešeny bez domýšlení důsledků aktuální problémy. Celkově lze říci, že právní normy vznikají vesměs nikoliv cíleně a metodicky, ale podle momentální potřeby. Nejsou dostatečně propracované, není pečlivě zkoumán kontext se stávající legislativou, pojmy jsou užívány bez ověření jejich výkladu vjiných předpisech.

Výsledkem je právní chaos, ve kterém se nevyznají sami legislativci - stačí si vzpomenout, jak Poslanecká sněmovna poslala do Senátu zákon ve znění, které sama nechválila - ani odborníci. Množí se právní spory, jejichž příčinou jsou drobnosti, a to nejen kvůli všeobecné frustraci mezi lidmi a "vytočené náladě", ale i proto, že co právník, to výlad zákona - které bývají mnohdy diametrálně odlišné. A nehádejte se, když jste přesvědčeni o své pravdě, kterou vám navíc potvrdí i advokát, že. Přitom soudní spory se táhnou, vždyť často teprve soud hledá výklad toho kterého ustanovení. A výsledky bývají překvapivé, jak ukázal Nejvyšší soud a jeho výklad pojmu "projev" ve věci trafikantů z ODS.

Dalším problémem českého právního řádu, krom jeho nepřehlednosti, je obtížná vymahatelnost práva. Nejen, že obhájit svůj právní zájem je ekonomicky a časově náročné, ale navíc procesní podmínky nahrávají více bezpráví než právu. Jeden příklad z oblasti přestupkového zákona, situace, které se může stát komukoliv z vás. Pohádáte se se sousedem, ten vám uštědří facku a protože je vazba, vezmete druhou o zeď, upadnete a způsobíte si tržnou ránu na hlavě. Navštívíte lékaře, který věc oznámí Policii ČR, jak je jeho povinností. Vy i soused stanete před přestupkovou komisí, ovšem vaše postavení bude diametrálně odlišné. Soused v pozici obviněného má řadu práv, mimo jiné nahlížet do spisu, klást vám otázky a vyjádřit se před rozhodnutím ke všem důkazům. Naproti tomu vy jste svědek a máte povinnost pravdivě vypovídat. To je vše. Před komisí čelíte předem připraveným otázkám souseda, který se mohl seznámit s tím, jak jste k věci vypovídal na policii. Po vašem odchodu tento zhodnotí vaši výpověď, aniž byste měl možnost se bránit. A za největší výsměch považuji, že se nikdy nedozvíte, jak jednání vlastně dopadlo, zda vůbec byl útočník shledán vinným, natož, jestli mu byla uložena sankce. Váš pocit z takového jednání je naprostá frustrace, zatímco ten, kdo vás napadl, odchází spokojen a vítězný, protože tak učinil beze svědků a vaše slovo stojí proti jeho. Připadá vám, že toto je spravedlnost? Věřte, že v českém podání ano. Jako předsedkyně přestupkové komise pracuji řadu let a vím, o čem mluvím.

Tohle všechno se ale dá změnit, samozřejmě ne ze dne na den, ale soustavnou prací, precizností a především - změnou přístupu k legislativnímu procesu. Myslete na to, až půjdete k volebním urnám, zkoumejte programy stran a hledejte příslušné návrhy a garance. Protože právní řád je základem všeho, a dokud právo a spravedlnost budou odlišné pojmy, nemůže naše společnost fungovat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama