... a další

info pro čtenáře

2. března 2017 v 12:00 | Helena
Je mi líto, ale poslední dobou opravdu těžce nestíhám, vůbec nemám kdy psát nové články. Už jsem uvažovala i o dočasném zavření blogu, protože je hloupé, když sem chodíte - a nikde nic nového. Jenže pořád přichází dost dotazů do právní poradny, případně mi i píšete na uveřejněnou mailovou adresu, a určitě by byla škoda končit něco, co dobře funguje. Návštěvnost tady mám skvělou, moc vám díky!!! Takže blog zůstáva, když najdu chvilku, textík sem vložím, ale určitě to nebude nijak pravidelně. Budu se snažit aspoň měnit aktualitu a odpovídat na vaše otázky.
Díky za pochopení!

týden ticha

9. února 2017 v 13:15 | Helena
Omlouvám se všem čtenářům, ale přibližně týden tu zavládne ticho a klid, schází se mi denně několik akcí s přejezdy po republice, takže nebudu stíhat. Budu se snažit alespoň obměňovat aktualitu, abyste věděli,co se zrovna děje. V případě potřeby odpovím i na dotazy v "přestupkové" poradně, kde většinou potřebujete informaci co nejdřív.
Díky za pochopení a brzy nashledanou!

den manželství

31. ledna 2017 v 13:02 | Helena
Víte, že druhá únorová neděle je Světovým dnem manželství? Nejspíš ne, už proto, že stav manželský je v poslední době vnímán nejčastěji jako přežitek svazující partnery a leckdy i bránící maximálnímu možnému čerpání dávek a podpor od státu. Aspoň mi to tak připadá, když se rozhlédnu kolem sebe nebo třeba i jen sleduji televizi. Stále víc párů žije tzv. na psí knížku, v pohodě v takovém vztahu vychovává děti, pořizování společného majetku řeší notářskými smlouvami a místo slova "manžel" je nejčastějším označením "partner" nebo "přítel".
Přitom manželství je tradiční institucí symbolizující vzájemnou lásku a úctu… Dovolte mi několik zajímavostí:
- civilní sňatky byly u nás legislativně zakotveny v roce 1890, do té doby byly uzavírány výhradně před bohem - a neexistoval rozvod. I ten nám přineslo rakouské mocnářství.
- v současné době míří na radnici cca 90 % párů, jen desetina dá přednost kostelu
- ročně je uzavíráno asi 45 tisíc manželství, nejvíce svateb bylo za posledních 10 let v roce 2007 - 57.157
- nejméně obřadů od roku 1918 proběhlo v r. 2011 - 45.137
- nejoblíbenější měsíc je červen, v zimních měsících se uskuteční jen 7 % svateb
- rekordní počet párů vstoupil v manželství s ohledem na mimořádné datum 7. 7. 2007 - 4.406
- přibližně 1/3 obřadů tvoří druhé a další sňatky
- v každém 10. manželství je aspoň jeden ze snoubenců cizinec
- zvyšuje se věk snoubenců, průměrný věk ženichů je 32,4, nevěst 29,6
- dlouhodobě je průměrný ženich alespoň o dva roky starší než nevěsta, přitom tento rozdíl se pomalu stále zvyšuje
- v 70 letech měl ženich častěji vyšší vzdělání než nevěsta, potom se karta obrátila. A od roku 2012 je situace vyrovnaná, oba snoubenci obvykle dosahují stejného vzdělání.

nic se nemá přehánět

25. ledna 2017 v 13:03 | Helena
Dneska jsem se rozhodla přetisknout půvabný sloupek Jana Kellera z Práva. Možná se některým z vás bude zdát, že tak trochu střílím do vlastních řad, ale opak je pravdou. Všechno je třeba brát s rozumnou mírou a nadhledem - jinak budeme pro smích, ať ženy nebo muži…
"Velkou pozornost vzbudilo v uplynulých dnech odhalení pochybných genderových stereotypů v básních Jiřího Žáčka. Některé z nich se ocitly i ve školních čítankách. Řada feministek, umělců a další na slovo vzatí odborníci upozornili na nemravnou básničku, ve které se doslova říká: "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký." Jiří Žáček nepopřel autorství této vyzývavé básně a pokusil se zásadovou feministickou kritiku bagatelizovat. Přiřadil se tak po bok těm, kdo rasismus vůči ženám dali české poezii do vínku. Mohl by si podat ruku s Antonínem Sovou, autorem genderově nevyvážené básně Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Hned v úvodu Sovova neomaleného útoku na ženy přece čteme: "Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo." Je evidentní, že autor zde vyzvedává svůj vlastnický vztah k nemovitosti. Proč vlastně není jeho sad ve společném bezpodílovém vlastnictví obou partnerů? Bílý majetný muž chce prostě za každou cenu dominovat nad ženou, které nechá v lepším případě pouze minoritní podíl akcií. Dosvědčuje to i další verš, kde Sova zcela nepokrytě majetnicky deklamuje "mé louky teskní vůní mdlou". Uvedení výtečníci však nejsou v české poezii zdaleka sami. Vzpomeňme jen Josefa Václava Sládka. Ve své rýmovačce Lesní studánka doslova tvrdí: "Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen." Něco tak odsouzeníhodného, aby člověk pohledal. Ptáci, tento zcela zjevný symbol mužství, mají k doličné studánce přístup během bílého dne (všimněme si Sládkova důrazu na slovo bílý), zatímco laně, symbol ženství, mají vstup omezen jen na dobu nočního provozu. Josef Václav Sládek by se měl za toto otevřené ospravedlňování diskriminace stydět.
Podobných genderových surovostí bychom mohli najít v české poezii celou řadu. Naštěstí naše feministicko-umělecká fronta bdí, je na stráži ve dne v noci."

kočky do třetice

18. ledna 2017 v 9:25 | Helena
Někdy se fakt nechytám. Věděli jste, že nemůžete dát krev, když vás škrábne kočka, a to dokonce ještě 14 dnů po zahojení? Já ne, a to jsem dárcem od svých dvaceti let, nikdy se mě totiž na kontakt se zvířaty nikdo neptal. Přitom před každým odběrem vyplňuji třístránkový dotazník s desítkami otázek, o kočce ovšem ani slovo. Přitom je nějaké to drápnutí určitě běžnější než pobyt ve vězení nebo nechráněný sex s feťákem … Kde je tedy chyba? Je-li opravdu projev lásky mého kočičího mazlíčka tak nebezpečný a ohrožující příjemce krve, proč se to dozvídám až při pětadvacáté příležitosti? Kolikrát jsem už nevědomky vystavila nějakého chudáka riziku horečnatého onemocnění, o němž dneska pan doktor tak sugestivně promlouval? A proč se i tento osvícený lékař zeptal jen proto, že si prostě všiml dvou jizviček na zápěstí? Jestli ovšem situace není tak dramatická, aby vyžadovala ověření u každého dárce, znamená to, že jsem nemohla dát krev jen proto, že si nějaký mladíček v bílém plášti dokazuje, jaký je frajer? Nějak tomu prostě nerozumím. Hlavně by mě zajímalo, jestli se mi ještě někdy podaří krev darovat, když jsem teď poučená, protože mám kočičky rovnou dvě - a každý chovatel pochopí …
Ještě dodatek - pokud jste se na základě mého včerejšího článku rozhodli vyrazit ku Praze pro koťátko, rozhodně se nenechejte odradit! Prostě si jen k micince pořiďte slušivé brnění :-)

malá krajská statistika

1. prosince 2016 v 13:04 | Helena
Zastupitelstvo Kraje Vysočina v číslech:

celkem zastupitelů 45

ženy - 8, muži - 37

starší 60 let - 11

senátoři - 3, poslanci - 4, starostové - 7, místostarostové - 6

Zastupitelé podle okresů:
Jihlava - 11, Třebíč - 9, Žďár - 9, Havl. Brod - 8, Pelhřimov - 8

(Mami, díky za spočítání :-))

budiž ticho

21. července 2016 v 17:35 | Helena
Milí moji, přibližně do 7. 8. vypukne na mém blogu hluboké ticho. Poté, co dokončím předávání agendy v práci, kde jsem zítra naposledy, si musím ujasnit, co bude dál, a přeorientovat se z přestupkové komise a života úřednice na ... já vlastně ještě nevím, na co. Prostě na něco nového, dosud nepoznaného. Tu a tam na blog samozřejmě mrknu pro případ, že by se v poradně objevily nové dotazy - budu se snažit je zodpovědět co nejdřív.
Za dva týdny na shledanou a držte mi palce!!!

desatero internetového bankovnictví

20. července 2016 v 19:08 | Helena
V časopise "Komora" jsem narazila na rady, co dělat, abychom co nejbezpečněji mohli používat internetové bankovnictví. A říkám si, že když tuhle možnost využívám já, naprostý ignorant, pokud jde o technický pokrok v komunikaci, má internet banking zřízený už opravdu každý. Takže jak na to?
1. Vybrat si bankovnictví, kterému nestačí zadání hesla, ale vyžaduje ještě jedno ověření, že jste opravdu tím, kdo má právo s účtem zacházet. Třeba kontrolní sms, nainstalovaný certifikát a podobně.

2. Heslo musí být složité a neodhadnutelné. Jako všude - kombinaci 12345 vynechejte.

3. Mít dobře zabezpečený samotný počítač, telefon, tablet, přes který se do bankovnictví připojujete.

4. Opatrně s elektronickou poštou, to jsou takové ty podvodné maily, které z vás mají vylákat přístupové údaje nebo maily, které se vám nabourají do počítače.

5. Pozor, KDE s bankingem pracujete. V tramvaji to asi není ideální.

6. Platit v internetových obchodech jen zabezpečenou kartou, s údaji ke kartám se prý čile obchoduje na černém trhu.

7. Být v bankovnictví co nejkratší dobu, po dokončení potřebných operací se hned odhlásit, nestahovat otevřenou banku na lištu a podobně.

8. Nechávat si posílat aktuálně dění na účtu formou sms nebo mailu. Hned vidíte, že něco není v pořádku.

9. Pravidelně účet kontrolovat, vč. operací, které proběhly.

10. I bankomat je terminálem internetového bankovnictví - o možnostech zneužití toho bylo napsáno plno. Takže pozor, pozor, pozor! Zakrývat klávesnici, nenechat si pomáhat cizí osobou atd.

Tak co, jste chytřejší?

jeden ze života

8. července 2016 v 16:55 | Helena
Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil.
"Do minulého týdne jsem měl ještě všechno
. Měl jsem střechu nad hlavou, kuchaře, prali a žehlili mně šatstvo, měl jsem televizi, internet, chodil jsem do posilovny, do bazénu, do knihovny, i do školy, když se mně chtělo."
Zeptal jsem se ho:
​​
"Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod?" "Ale ne, nic takového," odpověděl, "jen mě pustili z vězení."

je to chaos

13. června 2016 v 18:41 | Helena
Poslední dobou je toho fakt moc. V práci končím k 1. srpnu, mezitím mě ještě v zatím blíže neurčeném termínu čekají lázně, a nerada bych po sobě nechala nedodělky, takže jedu jak fretka, nabíhají mi už povinnosti v Praze, kam přibližně jednou týdně dojíždím s tím, že prostudovat podklady a připravit rozhodování si musím doma, k tomu normální činnost základní organizace (např. tuto neděli chystáme pohádkovou cestu - ještě vás včas pozvu), pořád ještě jsem nedohnala resty v okresní kronice za dobu nemoci - a doma se taky snažím, aby rodina moc nebrblala, že je zanedbávám. No a pomalu se rozjíždí předvolební kampaň …
Výsledek? Ve čtvrtek jsem rovnou z práce jela s Pavlem Kalabusem do Dačic na setkání s předsedy základních organizací, které začínalo v 15.30, na šestou jsme se přesouvali do Slavonic za týmž účelem. V pátek jsem hned ráno mířila do Prahy na zasedání výkonného výboru ÚV KSČM, návrat kolem šesté večer. V sobotu pietní akt v Lidicích, cestou domů příšerná kolona na D1. Jak jinak. Domů jsem se i tak dostala vcelku brzo, pročež zbytek dne a celou neděli jsem prostála u žehlicího prkna. Za poslední tři měsíce se mi prádlo nějak nastřádalo. Roznesla jsem část našeho časopisu do schránek, vylepila plakáty po Brtnici, Míla je rozvezl do přilehlých vesnic. Nedělní oběd jsem nehorázně odflákla. Kocour přinesl myš, zrovna když jsme obědvali, ještě teplou. Před Naiou už prchá celá smečka, když se štěňátko objeví, ostatní psi vyskakují v hysterii na křesla, stoly a jiný nábytek. Mně se podařilo vylít kafe tak šikovně, že Míla musel vybílit kus zdi v obýváku. Části Batmanem pročuraného gauče pořád ještě vysychají na balkóně. Micinka se snaží oknem proplížit do ložnice a vyžrat štěněti misku, neb již zjistila, komu se teď v rodině nejvíc nadržuje. Naia si ovšem luxusní stravy neváží a vylepšuje si ji kusy linolea, které jsme loni položili, je schopná nejen otrhat lišty a okraje, ale vykousat díry i uprostřed plochy, což nechápu - a strava jí zřejmě svědčí, denně je vzhůru ve čtyři a připravuje nám zábavný program, spí totiž s námi … Mám pokračovat? Prosím, nedivte se, že některé dny nejen nepřidám žádný článek, ale nestihnu ani obměnit motto …
 
 

Reklama