tak mě napadá

mezi námi zastupiteli

8. února 2017 v 13:00 | Helena
V úterý 7. února zasedalo Zastupitelstvo Kraje Vysočina - a krom rozhodování v mnoha pro region zásadních věcech (nebo i těch méně důležitých) se ukázala jedna drobnost. Kolega zastupitel - a též senátor - za ODS Miloš Vystrčil mě nemá rád. Jistě, na zasedání se vyjadřoval k mnoha bodům, mnohé myšlenky pro zdůraznění několikrát zopakoval, čímž mimo jiné vytočil doběla dalšího zastupitele generálmajora v záloze Hynka Blaška (SPO), zvyklého očividně jednat rychle, stručně, konstruktivně a především k věci, ale pouhou touhou být slyšen nelze vysvětlit trojí výpad uvozovaný mým jménem. Navíc právě tyto poznámky postrádaly hlubšího smyslu, týkaly se problematiky krajského kontrolního výboru, jemuž nově předsedám, a mnohem účinněji mohly být řešeny zástupkyněmi ODS v tomto orgánu, zastupitelstvo takovou pravomoc nemá. Pokud by tedy byly opravdu důležité. Ba ne, šlo jen o snahu ukázat, že nade mnou má můj nedávný rival z bitvy o senátní křeslo navrch. Proč, to můžu jen hádat. Původ může být právě ve volebním boji, ať už při některém našem střetnutí nebo ve výsledku, kdy Dr. Vystrčil sice zvítězil, a já skončila čtvrtá, ale některé dílčí výsledky byly pro něj nepříjemné, nebo mohly antipatie vzniknout už před dvěma lety na ustavujícím zasedání zastupitelstva v Brtnici, které se díky mému upozornění na zásadní chybu v připravených podkladech protáhlo, a místo triumfem ODS a jejích místních spojenců bylo spíše trapným mementem neschopnosti, čemuž pan senátor coby čestný host a opora svých spolustraníků pouze přihlížel. Víc možností mě nenapadá, příliš často jsme se v minulosti nesetkávali. Výzvou snad může být pro místopředsedu občanských demokratů i fakt, že jsem členkou vedení KSČM a tedy "důstojným" soupeřem. Jedno ale musím bývalému hejtmanovi přiznat. Během jediného dne mě dokázal zviditelnit, vyčlenit z dosud značně nepřehledného davu nových krajských zastupitelů a upozornit na mne způsobem, který navíc jemu nelichotí. Takže dnes už každý zastupitel Kraje Vysočina ví, kdo je Helena Vrzalová - a že ji p. Vystrčil nemá rád. Když o tom tak přemýšlím - děkuji, kolego.

akt smíření (?)

24. června 2016 v 16:39 | Helena
Včera proběhlo setkání místních obyvatel s potomky odsunutým Němců, další z mnoha "aktů smíření", s nimiž se v poslední době roztrhl pytel, ve Stonařově obohacený o odhalení pamětní desky na hromadném hrobě německých obětí nedalekého internačního tábora. Starosta předem v tisku hovořil o nutnosti hledat společné cesty, jedna z organizátorek vyjadřovala strach z těch, kteří s uvedenou aktivitou nesouhlasí a chtějí proti ní protestovat. Proč? Má-li část obyvatel v demokratické společnosti právo uctívat památku okupantů naší země, má jistě druhá skupina stejné právo proti tomu vyjádřit klidnou formou protest.
Větší, mnohem podstatnější PROČ se ale nabízí v souvislosti se samotnou akcí … Německo bylo agresorem, který vyvolal II. světovou válku se všemi jejími hrůzami, se 60 miliony obětí, z nich bylo 40 milionů civilistů. 12 milionů jich zemřelo v nepředstavitelných podmínkách koncentračních táborů. Holocaust - nacistická politika hromadného vyvražďování židovského obyvatelstva - stála 6 milionů životů. Je opravdu paměť těch, kdo dnes vyjadřují lítost nad poválečným odsunem Němců z naší země, tak krátká? Zapomněli na 365 tisíc mrtvých v Československu? Truchlí nad civilisty německé národnosti, ale co bolest rodin oplakávajících 63 tisíce nevinných obětí u nás? 277 tisíc československých Židů?
A další proč. Proč právě Stonařov? V jen několik kilometrů vzdálené Třešti každoročně při pietním aktu místní vzpomínají na 33 chlapců a mužů zastřelených na vězeňském dvoře v posledních dnech války z rozmaru německé dívky, zdejší obyvatelky. Mají snad místo toho budovat pomník Hertě Kašparové? Omlouvat její jednání tím, že šlo jen o momentální rozrušení z jednodenního pobytu ve vězení, který jí, chudinkou, otřásl? Co čeští obyvatelé Střížova, Přímělkova, Komárovic a Svatoslavi, kteří byli počátkem roku 1945 vyhnáni ze svých domovů, aby krajské vedení NSDAP mohlo zbudovat nový prostor pro výcvik vojáků? Jejich domovy byly vyrabovány a zničeny, jejich osud nikoho nezajímal. A to jsou jen útržky z válečné historie Jihlavska, jen ty, které se Stonařovu nejvíc přiblížily …
Deska na stonařovském hřbitově bude možná aktem smíření pro ty, kteří horují pro "novodobou historii" a nehodící se věci minulé prostě škrtají, ale ještě víc plivnutím do tváří všech, kdo v druhé světové válce ztratili své blízké, ať už v boji za svobodu naší země nebo jen proto, že byli ve špatnou dobu na špatném místě, případně byly "nesprávné" národnosti. To nelze nejen akceptovat, ale ani pochopit.

lázně

22. června 2016 v 18:45 | Helena
Zdravotní problémy se nevyhýbají nikomu a tak jsem i já byla nucena podstoupit operaci. Pod dohledem lékařů a fyzioterapeutů jsem zdatně prošla rekonvalescencí a k úplnému uzdravení mi zbývalo už jen jediné - pobyt v lázních. Začátkem května jsem obdržela příslušné rozhodnutí revizního lékaře, v němž byly jednak určeny tři pro mne vhodná zařízení a též nejzazší termín nástupu, aby bylo učiněno zadost liteře vyhlášky. Uplynul měsíc, nic. Potom přišlo zamítnutí z lázní č. 2 - nemají volnou kapacitu. Blíží se konec června a další dvě léčebny stále cudně mlčí. Z rozhodnutí čísla 2 usuzuji, že mne již odmítlo č. 1 a čekám, že mi z trojky pošlou instrukce, kdy a kde jsem očekávána. Předběžně přemýšlím, co sbalím do kufříku a po večerech instruuji rodinu, jak se mají postarat o domácnost. Pořád nic. Začínám být mírně nervózní a rozhodnu se telefonicky situaci ověřit. Nejprve volám do pojišťovny, kde je slečna - nevím, zřejmě unavená množstvím klientů, s nimiž je nucena komunikovat. Po mém vylíčení situace mi sdělí, že o lázně si musím nejprve požádat. Ano, to jsem učinila, vždyť už mám rozhodnutí revizního lékaře, opakuji. Pak musím počkat, až mi přijde poukaz přímo z příslušné léčebny. Obrňuji se trpělivostí a slečně znovu vysvětluji, že mám nastoupit nejpozději za dva týdny a z lázní mi zatím krom jednoho zamítnutí nepřišlo nic. Operátorka zdůrazňuje, že ona je pouze operátorka, mám si zavolat přímo do lázní. Když už ji mám na telefonu, dovoluji si ještě otázat, co bude, když mě ani v posledních lázních neumístí. To se prý nestane, je to jejich povinnost. Poněkud uklidněna volám do zařízení č. 3, čistě pro formu. Paní je ochotná, milá, leč nekompromisní - vzhledem k tomu, že jsem si pobyt nerezervovala tři měsíce předem, není šance, že by mě mohli přijmout. Raději se neptám, jak jsem si mohla zamlouvat místo v dubnu, když teprve v květnu lékař rozhodl, kam vlastně můžu jet. Zavěšuji, vařím si silnou kávu a snažím se zhluboka dýchat. O čtvrt hodiny později jsem připravena na pokračování anabáze. Pro jistotu volám do lázní č. 1, zda pro mě přece jen nemají úplně malinkou volnou postel, když mi neposlali zamítnutí. Nemají a informovat o tom klienta jejich povinností není. Tak to by bylo. Znovu telefonuji slečně ze zdravotní pojišťovny, jakmile mě poznává, zní velmi rezignovaně. Nicméně mi nabízí, že celou situaci prověří a ozve se …
A já si říkám - co je tohle za systém?! Jsem vysokoškolsky vzdělaná žena, zvyklá jednat na úřadech, s mobilním telefonem a internetem, přesto nejsem sto si zajistit službu, na kterou mám nárok. A kterou si formou zdravotního pojištění platím. Co má dělat senior, který už se hůř orientuje a nemá počítač ani telefon? Který důvěřuje svojí pojišťovně a čeká? Co se stane, až termín nástupu marně uplyne, protože v žádných lázních nebude místo? Je opravdu v dnešní době takový problém zavést jednotný rezervační systém, do něhož by zdravotní pojišťovny jako smluvní partner lázeňských zařízení měly přístup? Jedním kliknutím by revizní lékař zjistil, kde jsou volné kapacity, pacientovi pobyt rovnou zarezervoval a do lázní automaticky odeslal rozhodnutí? Spokojení by byli všichni, navíc by vše proběhlo rychle, jasně a bez sebemenšího zatěžování klienta. Že je problém v množství pojišťoven? Proč? Myšlenku jediné zdravotní pojišťovny prosazuje KSČM dlouhodobě!
Držte mi palce, abych se do lázní dostala dřív, než místo nich budu potřebovat psychiatrickou léčebnu ...

hesla

3. června 2016 v 15:26 | Helena
Do podzima to uteče jako nic, kampaň ke krajským a v třetině republiky i senátním volbám se rozjíždí, nejmovitější babišovci na nás jukají z každého plotu, sloupu, komína či balíku slámy (podle toho, jakou nemovitost v té které lokalitě Andrej zrovna vlastní), chudší strany alespoň pořádají tiskovky a zveřejňují první hesla. Musím podotknout, že nápad ODS s variacemi na "zjednodušíme" se mi hodně líbí, je to chytlavé. Škoda, že právě období její vlády bylo tak plodné na byrokracii a administrativu ...
Samozřejmě, že v té inspirativní tvůrčí atmosféře i já přemýšlím, jak přispět svojí troškou do mlýna, zatím mě ale napadlo jen "Trvalé vyhlazení vrásek? Volte KSČM!" a nejsem si jistá, jestli by tuhle geniální ideu kolegové ocenili. Pro všechny případy jsem ji poslala volebnímu oddělení, takže až vás osloví z billboardu, aspoň budete vědět, komu za ni vděčit. A co vy? Vás nic podobně úžasného nenapadá? Úderné heslo, které by byla škoda si jen mumlat po nocích do polštáře? Pokud ano, sem s ním, v komentářích je místa dost :-)

lékař nebo senátor

17. května 2016 v 19:14 | Helena
Do Senátu chtějí dvě desítky lékařů, dle deníku Právo je v této chvíli známo přibližně dvacet konkrétních jmen. Kandidáti se přitom shodují v tom, že zároveň chtějí pokračovat ve výkonu lékařské praxe …
V současné době v Senátu Parlamentu České republiky zasedá 11 lékařů, kteří spolu se čtrnácti pedagogy a dalšími kolegy, z nichž jen 5 má právnické vzdělání, za poslední dva roky své činnosti, která ročně stojí daňové poplatníky více než půl miliardy korun, vyprodukovali pouhé tři vlastní návrhy zákonů. Přitom Senát je zákonodárným orgánem stejně jako Poslanecká sněmovna a senátoři svůj mandát vykonávají dokonce o dva roky déle než poslanci. Není potom divu, že důvěra občanů v tuto instituci byla v posledním průzkumu na 33 %. Jistě, je pochopitelné, že páni doktoři nic nenamítají vůči bezpracnému přivýdělku, ze zdravotnictví zní stále stížnosti na nedostatek finančních prostředků. Stejně tak se nelze divit politickým stranám, že se snaží na kandidátky lákat právě lékaře, protože medicína je nejprestižnějším a nejrespektovanějším povoláním a doktorská jména jsou vesměs zárukou úspěchu. No a každý mandát přináší penízky i straně, kterou senátor reprezentuje. Lze jen doufat, že si tenhle systém jednou uvědomí samotní voliči, že začnou přemýšlet o tom, kdy je lékař, který se denně věnuje svým pacientům, vlastně senátorem, kdy studuje legislativní podklady a připravuje svá stanoviska - a zda by nebylo lepší, aby místo něj v Senátu zasedl někdo, kdo bude ochoten výkonu mandátu obětovat alespoň odpovídající čas. Protože dobrý doktor je lepší než špatný senátor. Pro pacienty i pro stát.

koho volit

12. května 2016 v 17:37 | Helena
IX. sjezd KSČM vypukne už pozítří, a s ním i volby nového vedení strany. V této souvislosti se stále hojněji objevují typy, rady, odhady, rozbory a doporučení politologů, novinářů (jinak sjezd okázale ignorujících) i mnohých členů strany, jak, koho a proč mají delegáti volit - a především, na koho by neměli pomyslet ani omylem. Vzorec je přitom stále týž.
Mladší kandidáti jsou zásadně příliš mladí, nezkušení, bez zásluh o stranu, neznalí životní reality, zato ambiciózní kariéristé chtiví funkcí.
Starší jsou odepsaní dinosauři, kteří už na to nemají, ale chtějí si zajistit pěkný důchod, případně odmítají ústup ze slávy.
Střední generace je na tom úplně nejhůř, protože co to může být za lidi, když doteď žádnou funkci neurvali?
Od těch, jichž se ten který komentář přímo týká, zaznívají jiná moudra
- mládí vpřed a je povinností starších mu cestu umožnit, nejlépe i umést
- starší mají zkušenosti, všemu rozumí, a v době, kdy bylo straně nejhůř, ji bránili vlastními těly
- střední generace je asi vážně odepsaná, vlastně se o ní moc nemluví.
Jako představitelce té posledně jmenované kategorie zoufalců mi dovolte vlastní názor. Všechno jsou to nesmysly, které buď mají za cíl delegáty a kandidáty rozeštvat mezi sebou a poté demonstrovat vnitřní rozklad a nejednotnost KSČM, což přece média a představitelé jiných stran dlouhodobě očekávají. Nebo vyjadřují zájmy několika málo jednotlivců, kteří po funkci opravdu baží a jsou ochotni jít za svým i za cenu totálního se ztrapnění snadno prokouknutelným vykřikováním. Každému jen trochu soudnému člověku přitom musí být jasné, že pokud máme být nadále moderní, kompaktní, a pro voliče přijatelnou stranou, potřebujeme ve svém čele zástupce všech generací. Ti starší prezentují minulost, které se nevzdáváme, ale navazujeme na ni a učíme se z ní, pro současnost jsou nositeli jistoty a stability, mladší jsou příslibem budoucnosti a jejich nadšení a odhodlání dodává ostatním sílu a energii pro přítomnost - a střední generace má od každého trošku a navíc je potřeba, aby ty dvě předchozí dokázaly komunikovat a nacházet kompromisy.

A ještě jedna malá poznámka závěrem. Čistě osobní ambice jsou k ničemu. Protože pokud nebudeme mít schopné a jednotné vedení, půjdeme rychle pod kytičky - sebectižádostivější jednotlivce nevyjímaje. Naše síla je v celku, v loajalitě, toleranci a společných cílech.

PS: Ten kousek nadsázky mi určitě odpustíte, že :-)

mír není samozřejmý

6. května 2016 v 11:36 | Helena
V těchto dnech si připomínáme konec druhé světové války, na mnoha místech České republiky probíhají pietní akty k uctění památky jejích obětí. Když mi bylo osm let, vzali mě rodiče na Piskarevský hřbitov v Leningradě a vysvětlili mi, že tamní monumentální pomník symbolizuje 700 tisíc mrtvých z doby blokády města v letech 1941 - 1944 německou armádou. To číslo bylo pro mě jako dítě nepředstavitelné, jediné, co jsem tehdy pochopila, byla nesmírná hrůza a krutost válečného konfliktu. Ten pocit ve mně přetrvává dodnes, proto mě vždycky šokuje, když slyším, že boj za mír, který má ve svém programu KSČM, je jen prázdné heslo, v dnešní době postrádající smysl. Jako by lidé zapomněli na všechny, kdo za mír položili své životy, na vojáky i nevinné civilní oběti. Jako by zcela přehlíželi nedávné boje v bývalé Jugoslávii nebo na Ukrajině - a to jmenuji jen ty, které se k nám dostaly nejblíž a zasáhly země s obdobnou kulturou a hodnotami, které vyznáváme i my. I tady obyvatelé ráno vypravovali děti do školy, odcházeli do práce, věnovali se svým koníčkům a trávili večery s přáteli. I pro ně byl mír samozřejmostí, něčím, co už bylo dávno vybojováno. Ale nemůžeme přehlížet ani další varování. Zdá se, že ožívá myšlenka Spojených států amerických stát se celosvětovou hybnou silou. Jak jinak vysvětlit, že ve chvíli, kdy Evropa sténá pod náporem válečných a pseudoválečných uprchlíků se z USA ozývá hlas žádající jaderný útok na Severní Koreu z preventivních důvodů?! Což je mimochodem typicky americké zdůvodnění válečné agrese, s nímž jsme se setkali v novodobé historii už nejednou.
Bohužel se mění i nálada v české společnosti. Generál Eisenhower svého času žádal co nejpečlivější zdokumentování zločinů druhé světové války, protože, jak řekl, jednou se najdou tací, kteří budou chtít historii překroutit a zneužít. Zjevně věděl, o čem mluví … I u nás se v poslední době objevují snahy o velmi účelový výklad minulosti. Dozvídáme se, že naši zemi osvobodili Američané, zatímco hrdinná Rudá armáda se svými téměř devíti miliony padlých je označována za okupanty. Stále víc se mluví o násilném a neoprávněném vystěhování mírumilovných Němců z českého pohraničí, za které se dokonce naši představitelé omlouvají. Prahou projíždí americký konvoj osvobození, davy i mnozí politici jásají. Lidská paměť je přece tak krátká …
Kde je Fučíkovo "Lidé bděte"? Zřejmě taky zmizelo z propadlišti dějin.
Právě v těchto dnech je ta správná příležitost si uvědomit, jak křehký mír ve skutečnosti je, jaká cena za něj v minulosti byla zaplacena, a jak snadno bychom jej mohli ztratit. Zvážit žebříček hodnot, který je nám vnucován současnou konzumní společností, a možná ho i přehodnotit. Vzepřít se politickým a mediálním manipulátorům a zvednout hlavu. II. světová válka stála lidstvo 72 milionů životů - nic podobného se nesmí opakovat. Už nikdy.


vzdělávání zastupitelů

28. dubna 2016 v 17:57 | Helena
Blíží se volby do krajských zastupitelstev, po nichž do mnohých křesel usednou nováčci, zastupitelé veřejnou správou nedotčení, v občanském životě působící v nejrůznějších oborech. Vhozeni do vody se budou - stejně jako jejich kolegové v obcích a městech před dvěma lety - učit proplouvat úředními postupy od zkušenějších, snažit se co nejrychleji zorientovat v pravidlech hry, aby svěřený mandát mohli vykonávat co nejzodpovědněji. Některé kraje pro své zastupitele pořádají odborné semináře, kde je zasvětí do tajů státní správy a samosprávy, seznámí je s jejich právy a povinnostmi, s procedurálními postupy, jinde obdobnou službu plní rozdávané publikace, mnohde se omezí na informace obsažené v jednacích řádech. Stejná situace, snad jen ještě horší panuje po komunálních volbách. Svých možností znalý zastupitel je přitom přínosem samosprávného celku i strany, kterou reprezentuje. KSČM proto svým zvoleným zástupcům poskytuje soubor informací na DVD, výborná a nenahraditelná je práce odborného zázemí, které vydává jasná, přehledná a dostupná stanoviska ke konkrétním tématům a odpovídá i na dotazy. Co ale přesto chybí, je srozumitelná celková orientace zastupitelů, ať už komunálních či krajských, seznámení s příslušnou legislativou (prosté přečtení zákona laikovi obvykle moc neřekne) a možnost okamžitě se poradit o aktuálním problému. Řešení přitom nemusí být složité ani finančně nákladné. Ve svých řadách máme právníky i zkušené praktiky zabývající se veřejnou správou, kteří by jistě s chutí předávali své znalosti dál. Proč tedy neuspořádat v Praze, Brně, Ostravě a dle potřeby v dalších městech školení pro naše zastupitele z přilehlých krajů? Proč v krajských městech neuskutečnit totéž pro zastupitele obecní? Vybavili bychom tak zástupce KSČM pro jejich práci a dali jim i náskok před kolegy z jiných stran. Semináře by zprostředkovaly i přímý kontakt mezi zastupiteli a lektory, na které by se později mohli telefonicky nebo mailem obracet se svými problémy a otázkami. Fundované vystupování našich představitelů v rámci komunální politiky by přitom nepochybně posílilo celkovou prestiž KSČM a její pozitivní vnímání občany.

inkluze? hračka ...

21. dubna 2016 v 12:05 | Helena
Tak jsem se stala ministryní školství. Pravda, jen ve snu - i když to zrovna křeslo mých snů není - ale i tak se o to s vámi musím podělit. Podmínkou mého ministrování totiž bylo dokončení inkluze, tedy začleňování handicapovaných dětí do běžných tříd. Základem přitom byla myšlenka, že už je jednou rozhodnuto, tak se to povést prostě musí. Za jakoukoliv cenu. A je fakt, že můj přístup byl hodně neotřelý, vzorem se mi stala armáda, nebo spíš všeobecná branná povinnost. Tam se přece taky rozdíly stírají a zvládat musí všichni stejně, ne? Takže jsem všechny školy převedla na vojenský režim, povinné byly uniformy, učitelé místo přesvědčování veleli - a běda, když žák neuposlechl. Zachovány zůstaly i odvody, vč. modrých knížek, které obdrželi ti, kdo skutečně nemohli být zařazeni do zmíněného školního režimu, ti pokračovali formou individuální výuky nebo specializovaných tříd. A to byste koukali, co problémů se najednou vyřešilo! Nový systém stíral sociální rozdíly mezi studenty, zcela vymýtil šikanu pedagogů i spolužáků, zmizely rozdíly ve výuce. Výsledky jednotlivých škol byly porovnatelné, prudce se zlepšil zdravotní stav a fyzická zdatnost žactva, disciplinovaní a na rozkazy zvyklí absolventi se snadno začleňovali do pracovního procesu. Nezanedbatelnou výhodou bylo, že učitelé získali definitivu, nemuseli se obávat o svoji budoucnost a profese nabyla na atraktivitě i pro muže. A já jsem se - jako kdysi Miroslav Kalousek coby nejlepší postsocialistický ministr financí - stala zářným vzorem pro školství v celé Evropské unii…
Od rána přemýšlím, jestli jsem se přece jen neminula povolání, nenadešel čas zanechat snění a vrhnout svoji invenci do praktického života.Nebo raděj ne?

úřady pro lidi

13. dubna 2016 v 18:11 | Helena
V krajských volbách, které proběhnou letos na podzim, jsem kandidátkou KSČM č. 4, lídryní jihlavského okresu. A protože se už dvacet let pohybuji ve veřejné správě, zajímá mě - jak jinak - především činnost obecních úřadů v regionu a způsoby, jak by jim mohl kraj být nápomocen.
Plně podporuji elektronizaci veřejné správy, tzv. e-governement, vznik centrálních registrů, z nichž úřady v rámci svých kompetencí mohou čerpat potřebné údaje, a občan tak není zatěžován zbytečnou administrativou a neustálým předkládáním stále týchž dokumentů. Bohužel, v praxi se ukazuje, že ne všechny instituce dovedou s registry správně nakládat a plně využívat jejich možností, nefunkční jsou i mnohé terminály CzechPointu. Je nezbytné zprostředkovat úředníkům, ale i starostům menších obcí, většinou neuvolněným a vykonávajícím svoji funkci "po večerech", cenově dostupná školení, na nichž získají nejen teoretické informace, ale naučí se i práci s elektronickými databázemi krok za krokem. Lektory a rádci by mohli být zkušení pracovníci krajského úřadu, kteří se předmětnou problematikou zabývají. Zároveň z praxe vím, že část obyvatel, zejména senioři nebo sociálně slabší, nemá přístup k výpočetní technice, takže není možné zmíněné agendy vykonávat jen elektronicky, musí zůstat zachován i přímý osobní kontakt. Mým cílem je dát úřadům možnost pracovat odborně - a zároveň vstřícně, s úsměvem.
Na základě zkušeností rozhodně nesouhlasím s pokračováním reformy veřejné správy a přesouváním některých kompetencí na úřady vyššího typu! Rozumné by bylo navrácení vydávání občanských průkazů, případně i cestovních pasů, do obcí s přenesenou působností, odloučení agendy sociální podpory od úřadů práce a její vrácení obecním úřadům, nesouhlasím s tím, aby z obcí a menších měst zmizely stavební úřady. Nevidím důvod pro centralizaci státní správy ve městech tzv. trojkového typu, tedy s rozšířenou působností, kterých je na Vysočině pouhých patnáct. Kraj může tyto myšlenky podpořit a po jejich uzákonění přispět obcím na potřebné vybavení, pomoci po odborné stránce - a občané nebudou muset cestovat desítky kilometrů kvůli věcem, jejichž dostupnost by měla být samozřejmá.
 
 

Reklama
Reklama